Ostrov Okinawa byl v roce 1600 okupován Japonskem a byl zde vydán zákon proti nošení zbraní.
Všem domorodcům byly zabaveny všechny meče a jiné zbraně, v každé vesnici mohl být pouze jeden nůž, který byl ale střežen.
Zbraně mohli u sebe mít jen japonští samurajové. A právě tento zákaz vedl k rozvoji dalších bojových technik a ke vzniku kobudo.
Lidé vyhledávali k vlastní obraně předměty denního života a proti ozbrojeným bojovníkům používali hospodářská náčiní.
Například sedláci používali k sebeobraně rolnické nářadí, které úspěšně ovládali za pomocí pohybů,
které jsou velmi podobné karatedo a dnešnímu kobudo. Tehdy se k boji používalo třeba nunchaku,
které vzniklo z cepu na mlácení obilí nebo sai, které bylo z vidlí na seno se třemi hroty.
Dnes mezi nejznámější zbraně používané v kobudo patří například kama, což je srpovitá zbraň, sai neboli trojramenná zbraň,
bo je dlouhá dřevěná tyč, hanbo je tyč do výše pasu, tessen neboli vějíř, tonfa, nunchaku - dvojramenný cep, naginata - halapartna a další.
Například tonfa vznikla z rukojeti na otáčení mlýnským kolem, dnes ji používá většina policejních sborů pod názvem policejní tonfa.
Většina zbraní, které se v kobudo používají, mají svoji přímou spojitost se zemědělskými nástroji.
Kobudo má třináct základních směrů umění se zbraněmi. Je výborné jak po fyzické, mentální,
tak i duchovní stránce, protože rozvíjí fyzickou kondici a pozitivně ovlivňuje charakter člověka.
Naučíte se při něm použít předměty denní potřeby jako zbraně osobní sebeobrany.
Pod pojmem kobudo se dnes rozumí dovednost zacházet se starými, tradičními zbraněmi,
kdy bojovník kolem sebe krouží na svou obranu nebo jimi útočí na protivníka. Postoje i pohyby při kobudu odpovídají zhruba karate,
rozdíl je jen v tom, že se jedná o boj se zbraní.
Celý vývoj kobudo šel stejně s vývojem karate a většinou bylo kobudo a karate cvičeno společně jako kompletní systém boje beze zbraně
a s improvizovanou zbraní. Dodnes mnoho klasických škol cvičí kombinaci karate a kobudo. Cvičení se zbraněmi dává cvičencům návod,
jak zacházet v sebeobraně s různými typy předmětů jako je hůl, klacek, nůž, kámen a jiné. Cvičení se zbraněmi nejen rozšiřuje obzor
a posiluje paže, ale hlavně zvyšuje pestrost obranných technik a přináší znalosti o druzích a způsobech možných útoků zbraněmi.
